Už se rozednívá,
tvý kroky jsou už dávno pryč.
Jen tiché šlápoty nás,
rezavej klíč,
mi tě připomenou,
že jsi tu byla,
že mi na ramenou,
tvá vůně zbyla.
Až se zbavím těch pout,
nahý budu žít,
nechci zapomenout,
není snadné být.
Tenkou pavučinou,
tenčí než nit,
zas mám na ramenou,
včerejší cit.