Jak mi utíkají týdny,
jak mi utíkají dny,
se srdcem na provázku,
chci uskutečnit sny.
Však jak potulný kejklíř,
teď tvrdě platím daň,
když dneska v rohu sálu,
pomalu nastavuju dlaň.
Čas píše na mé tváři,
pár nechtěných vět.
Že jizvy občas bolí,
to mi našeptává svět.
Až mi skončí tahle štace,
doufám, že na ní najdu cíl,
zase uzavřu svý srdce,
myšlenkou kdo mi ještě zbil.