Když večer odchází den a tma světla zhasíná
někomu s nocí život končí a někomu zas začíná
Když měsíc na svý cestě nebem všechny hvězdy poztrácí
omotám kolem krku šálu nasedám na koberec lítací
Proto svý okno dokořán nechávám
každou noc vzhůru s kobercem lítávám
Zahraju na piáno poslední noty
koberci doplním pohonné hmoty
něco si spakuju s pak už startuju
Zamávám do oken rodičům i dětem
uchvátím dívky svým plynulým letem
pak sbohem dám sídlišti koberec zasviští
a jsem pryč ...
Moje milá taky se těší že jednou se mnou poletí
jo holka pěkně zůstaň pěší aspoň do příštího století
Nejmíň do roku 2110 jsou všechny lety zadány
krom toho řídit takovýhle fáro je záležitost pro pány
Proto svý okno dokořán nechávám
každou noc vzhůru s kobercem lítávám
Mně vlajou vlasy a koberci třásně
je to pohoda a letí to krásně
vezmu i stopaře známýho hvězdáře
Koberec uveze i dva velký chlapy
můžem se vykašlat na hvězdný mapy
jsou tu jen dva vozy takže srážka nehrozí
Potom když nám půlnoc z věže zvon oznámí
naposled koukneme se dolů na malinkej svět pod námi
Už musím zase domů, pro dnešek dost lítání
snad mám pod oknem dost peřin, snad bude měkký přistání
Proto svý okno dokořán nechávám
každou noc křičím: „pozor přistávám
Ještě chvíli a budu zas dole
pěkně to vysolím v posledním kole
Sešlápnu pedály a zmizím do dáli
Naposled pohladím koruny stromů
to byl zas úlet jak nechce se domů
Naposled zakroužím, vždyť si to zasloužím
Ach jo, zase domů, ach jo…