Jsi tichá píseň neonů,
co nocí letí.
Zapletu si tě do šesti strun,
než se mi ztratíš.
Poplaším všechny můry v nás,
a neposlechnu když mi řeknou.
Ten úsměv ti namaloval čas,
tužkou neposednou.
Malířem kdybych byl,
namaloval bych tvý oči.
Aby snad celej svět pochopil,
v čem je ten můj zločin.
Že když tě ve snu vodím tmou,
a z mraků skládám si tvý jméno,
vedle pomněnky jsi královnou,
a voníš víc než první seno.